Historická budova ostrovského zámku má dnes jedinečnou šanci stát se za přispění evropských dotačních prostředků opět turistickým centrem města.

Z historie zámku...

Původní stavba Šlikovského a Lauenburského zámku změnila mnohokrát svou podobu i účel, kterému sloužila.

Poměrně rozsáhlý komplex budov, jehož základem bylo starší sídlo zatím neznámého původu, nechal přestavět Kašpar Šlik na přelomu 15. a 16. století na renesanční zámek – rodovou rezidenci ostrovské větve hrabat Šliků. Ve třicátých a čtyřicátých letech 17. století byl zámek upraven a rozšířen Juliem Jindřichem, vévodou Sasko-Lauenburským. V letech 1685-1690 nechal Julius František, vévoda Sasko-Lauenburský před původním šlikovským zámkem přistavět zámek nový – tzv. Lauenburský. Na výstavbě zámku se podíleli významní stavitelé Abrahám Leuthner, Kryštof Dientzenhofer a Giulio Broggi, vstupní portál je dílem ostrovského sochaře Martina Möckela. Po požáru roku 1691 byl šlikovský zámek upraven jako vedlejší zámecké křídlo. Současná podoba zámeckého areálu je výsledkem úprav a přestaveb prováděných velkovévody Toskánskými v průběhu 19. a 20. století. Po r. 1918 byly rozsáhlé prostory ostrovského zámku využity jako sídlo české školy, poštovního úřadu, lesní správy a také zde sídlil menší vojenský útvar československé armády. Po Mnichovu zřídili nacisté v zámku první koncentrační tábor v  pohraničí, kam byli po 15. březnu 1939 přechodně soustřeďováni zatčení čeští antifašisté ze západních Čech. Po vypuknutí druhé světové války zde bylo umístěno vojenské skladiště, které počátkem r. 1945 vyhořelo. Po osvobození se stal zámecký objekt majetkem československého státu, již v roce 1945 byly odstraněny následky požáru a zámek byl postupně využíván pro administrativní a hospodářské účely. V posledních letech byl sídlem střední průmyslové školy.