Již před rokem 1400 byla tato oblast osídlena. V jedné konfiskační listině z roku 1409 se dozvídáme: „…k tomu náleží vesnice okolo Crottendorffu a Wizintalu …“ (Kunze, str. 8).

Okolo roku 1525 došlo k rychlému osídlení území, když byla v regionu nalezena rudná bohatsví, což roku 1527 vedlo Pány z Schönburgu k založení osady: Neustadt im Wiesenthal. Již o tři roky později obdržela obec městská práva. Opodál nalezišť stříbra byla podle plánů vybudována osada a tržiště čtvercového půdorysu.

Hostinské a zemědělské budovy zde stály již při vzniku osady. Hostince navštěvovali jak cestující obchodníci, tak místní obyvatelstvo. V 19. století se zde rozvinul, stejně jako jinde vEvropě,cestovní ruch. Krušné hory se staly cílem turistů a  od roku  1900 také lyžařů. Tím se také Oberwiesenthal s Fichtelbergem stali vyhledávaným výletním cílem.

Směrem do údolí ležící osada Unterwiesenthal obdržela již roku 1510 městská práva. Tato obě malá městečka se spojila v roce 1921; roku 1997 se připojil také Hammerunterwiesenthal, založený exulanty v  17. století. Město   Oberwiesenthal je nejvýše položeným městem Německa (914 m n.m.). Od roku 2013 má státem uznaný status vzdušných lázní.

Velká část vybavení pro zimní sporty má svůj původ ve všedním životě lidí. Sáňky byly používány jako dopravní prostředek pro přepravu dřeva nebo sena. Také lyže byly původně prostředkem pro zvýšení rychlosti pohybu při lovu, později při přepravě pošty nebo ve válce.

„… obyvatelé tohoto saského severního pólu by si rozuměli s Laponci. Stejně jako oni používají lyže a klouzají na nich ladně a rychle po nejhlubším sněhu.“ (Merkel  z roku 1797, autor Kunze, str. 333)

Tím samozřejmě ještě nejsou míněny žádné sportovní závody. Ty se objevují až koncem 19. století.  Teprve  Trygne Olsenovi z Norska se podařilo wiesenthálské přesvědčit, že "ta dvě prkna" se dají používat také pro zábavu ve volném čase. Když  pracoval na stavbě místní úzkokolejky, objevil kouzlo Fichtelbergu a jeho  svahů. A mládež ho nadšeně následovala. S přibývajícím cestovním ruchem objevili lyžování také turisté: a zrodil se Oberwiesenthal jako středisko zimních sportů. 1. prosince1906 byl založen  „Lyžařský klub  Ober- und Unterwiesenthal “.

Později, od 60. let 20. století se v Oberwiesenthalu rozvinulo Centrum zimních sportů  DDR. A základnou zimních sportů zůstalo město i po politickém převratu v roce 1989.  Mnozí sportovci dosáhli velkých úspěchů , nejen osobních ale také jako reprezentanti  svého města a svých sporotvních klubů: Ulrich Wehling, Jens Weißflog, Steffi Martin-Walter, Dr. Thomas Köhler, Barbara Petzold-Beyer, Gabriele Kohlisch, Sylke Otto, Claudia Nystad, René Sommerfeldt und aktuálně  Eric Frenzel, to jsou jen někteří z nich.

Anton Günther se narodil 5. června 1876 na Božím Daru jako syn horníka. Původně chtěl být lesníkem, nakonec se ale rozhodl  vyučit se jako litograf v  Buchholzu. Studium dokončil rychleji než ostatní a velmi úspěšně. Našel si práci v Praze a žil tam 6 let, až do chvíle, kdy zemřel jeho otec. Anton Günther cítil zodpovědnost jako jediný živitel rodiny a přestěhoval se zpět na Boží Dar, kde si roku 1938 vzal život.

Již v dětském věku se Anton Günther naučil hře na housle. Samostudiem si osvojil hru na kytaru a citeru. Během jeho pražského období vznikla jedna z jeho nejznámějších písní: „Drham is drham“ (1895). Následovaly další jako „Mei Vaterhaus“ (1901) oder „De Ufenbank“ (1899).

Anton Günther nechal písně natisknout na pohlednice  – tak vznikla písňová pohlednice.Tím se jeho písně rozšířily nejen v Krušných horách. Dodnes jsou mnohé z nich v reperoárech také mladších hudebních skupin. Zůstává jedním z nejznáměších autorů písní krušnohorského dialektu.

William Wauer se narodil 26. října 1866 jako syn duchovního v Oberwiesenthalu. Studoval na umělecké akademii v Drážďanech, Berlíně a Mnichově.Po svých pobytech v zahraničí se vrátil do Berlína a vytvářel ilustrace. Tato činnost ho zavedla do oblasti reklamy, kde mimo jiné pracoval pro Lingnerovy podniky a byl spolutvůrcem známé  Odol-láhve.  
Po roce 1905 se v Berlíně stal divadelním režisérem a odtud vedla jeho cesta do nového filmového průmyslu: stal se scénáristou a režisérem. Jeho prvním dílem byla Senzace světelných efektů:  „Richard Wagner“ (1913).

Díky futuristické výstavě Herwartha Waldena v roce  1912 v Berlíně našel William Wauer cestu zpět k tvořivému umění. Byl hlavním zástupcem  „Berlínského kubismu“. Se svými plastikami se vydal zcela novými cestami.Také jeho  malby jsou vynikajícími příklady expressionismu. Když se William Wauer věnoval rozhlasu, vytvořil velké množství předloh pro tvořivé činnosti dětí, které byly zprostředkovány ve vysílání. Byl také prvním průkopníkem v oblasti arteterapie pro nemocné děti.

Národní socialisté klasifikovali  celé jeho dílo jako "Zdegenerované umění". Teprve po válce mohl znovu svobodně působit. Zemřel v roce 1962 v Berlíně.